Přátelství je naše nejlepší kouzlo!

Březen 2016

Rosino oznámení - 4.část

31. března 2016 v 12:16 | Laura |  Povídky
Tento článek je rozepsaný už od listopadu a já se na něj pořád dívám s tím, kdy ho dopíšu. Tak jsem se k tomu teď dostala.
Tak nejdřív pár poznámek:
  • Kvůli opravám některých částí hradu (je jedno jakým) se na vánoční prázdniny vrátili už 10. 12.
  • Scorpius má narozeniny 22. 12.
  • Rose umí velmi dobře šít

Další dny

Další dny pro Rose ubíhaly stejně. Jjí taťka ji ráno neustále sledoval, ale nic (důležitého pro příběh) neřekl. Dívka poté šla šít tričko, dárek pro Scorpiuse k narozeninám. Věděla, že musí být v nebelvírských barvách, jiná moc nenosil. Dárek k Vánocům měla nachystaný - nová sada tchoříčků. Asi kolem desáté přišel Scorpius, občas se vyhnul Ronově kletbě(někdy se Ronovi nepovedlo udržet se) a vyběhl za Rose po schodech. Dokud se za ním nezavřou dveře Rosina pokoje, míří na něj Ronova hůlka. Scorpius odcházel o půl dvanácté. Dívka pak ve svém pokoji čekala na oběd a pokračovala v šití. Po obědě, kdy se pobavila s celou rodinu - i s taťkou, ale pokaždé měl špatnou náladu - si vzala jednu z knížek a začala si číst. Přibližně po hodině řišel Scorpius a šli ven. Vrátili se až večer , přesně včas než je Ron šel hledat. Scorpius má na tu chvíli nachystané obranné kouzlo. Pak je dívka zase sama až do chvíle večeře. Na tu nikdy nečeká dlouho. Po večeři znovu šije. Přestože dny ubíhaly téměř steně, Rose se nenudila. Scorpiusovo tričko má skoro hotové, chybí jí už jen pár písmen z nápisu. Pár změn nastalo 20. prosince, devět dní po představení Scorpiuse Weasleyovým. Ron na Scorpiuse nenamířil hůlkou, přestože ji měl v kapse, ale z očí ho nespustil. Přesto to Rose považovala za pokrok. Scorpius měl za dva dny narozeniny a Rose doufala, že taťkovi nebude vadit, že bude u ní. No, vlastně jen dopoledne, odpoledne měla být ona u něj, s celou partou. To znamenalo, že půjde i Hugo. Jestli bude moct jít se odvážila zeptat teprve ten večer. Pouhé dva dny předem. "Tatí? Pozítří má Scorpius narozeniny... A já s Hugem jsme pozvaní na oslavu. Mohli bychom jít?" Jak čekala, Ron se na ni otočil: "K Malfoyovi domů? Ty i Hugo? A sami? To nemyslíš vážně!" "Nepůjdeme sami, půjde i James, Al a Lily." Nebyla si tím jistá, ale měla pocit, že Ron mumlá něco jako: "Harry to nemohl myslet vážně. Tohle..." Rose se zeptala, i když odpověď už tušila: "Tak mohli bychom jít?" "Já si to ještě rozmyslím." Rose si pak celou cestu do pokoje opakovala, že to nezakázal, zatím ne. V tu chvíli šít nemohla, neviděla přes slzy, které jí tekly i přesto o čem se snažila přesvědčit sama sebe. Ležela v pokoji téměř hodinu, než se uklidnila.


Metamorfomágové a zvěromágové

27. března 2016 v 19:40 | Laura |  Harry Potter
Když se teď dívám na název článku, "metamorfomágové" je dost dlouhé slovo. To se mi nechce moc opakovat. No jo, pořád jsem líná.

Metamorfomágové jsou kouzelníci a čarodějky, kteří mají zvláštní schopnosti jakkoli měnit svůj vzhled. Tyto schopnosti jsou dost vzácné a nikdo se je nemůže naučit. Člověk se s těmito schopnostmi rodí a jediní takoví v sérii jsou Nymfadora a její syn Teddy.
To, že se metmorfózy nedají naučit je hlavní rozdíl se schopnostmi zvěromágů. Ti se vše učí. Každý zvěromág se mění na jedno zvíře podle své povahy a často mají nějaké znamení, díky kterého se dají poznat(Mcgonagallová a Holoubková-značky kolem očí podobné brýlím). Je těžké se tuto schopnost naučit a potom se to musí zaregistrovat na ministerstvo. V minulém století bylo jen 7 registrovaných zvěromágů a o čtyřecch lidech se dovídáme, že tajně byli také.
Rozdíl mezi zvěromágem a člověkem, který se proměnil na zvíře proměňovacím kouzlem je ten, že pomocí kouzla získává i zvířecí myšlení a musí tam být někdo kdo ho promění zpátky, protože zvíře kouzla ovládat neumí. Zato zvěromágové ví proč se přeměnili a dokážou se proměnit sami.
A zajímavost - často je stejná zvířecí podoba zvěromága jako jeho Patron.
Obě schopnosti se hlídají, aby jich někdo nevyužil.

Já a blog

26. března 2016 v 20:16 | Laura |  Všechno možné
Takže slíbila jsem to v článku: počet blogů a tak to píšu.

Ke svému prvnímu blogu jsem se dostala přes mamku, která mě zavedla do nějakého kurzu, kde to probírali(pak už jsem tam nechodila, ale bylo to užitečné). Hned jsem napsala úplně příšerný článek se špatným názvem, za který se sice stydím, ale je z toho přesně vidět, jak jsem se zlepšila. Psaní na blog mě bavilo, ale nikdy ne natolik, abych byla nějak moc aktivní.
Moje aktivita:
  • 2014 (31)
  • 2013 (34)
  • 2012 (77)
  • 2011 (10)
Během těch (přibližně) tří let jsem ale světem blogů nadchla i své kamarádky a i ony začaly psát. Vzniklo tak mnoho blogů, které ovšem brzy zanikly nebo jsou dloooouho neaktivní. Mě ale blog neomrzel a stále jsem na něj psala, i když to už pro mě bylo těžké. Měla jsem tehdy dost velké problémy se slohem, takže to je jedna z mých výmluv. Nikdy jsem se moc nestarala o design, ani ho neumím nastavit. Jenže pak mě samotnou štvalo, že se z mého blogu stal blog o panenkách. Takže jsem přestala psát úplně. Poslední článek byl vydán 26. září 2014.
Ale stále jsem sledovala různé blogy a objevila jsem blog Keiko, kde jsem objevila skvělý příběh Goldix club a spoustu krásných obrázků. Blog mě začal zase lákat. No, když jsem napsala svou první kapitolu, nebo spíš, když jsem ji začala psát, což bylo necelý měsíc od doby, kdy jsem "zrušila" bývalý blog, založila jsem tenhle blog a byla jsem domluvená s kamarádkami, že mi budou pomáhat. Samozřejmě, psala jsem hlavně já. Xena napsala jen pár článků(když jsem ji o to požádala) a Angie se sice snaží, ale (bez urážky) nemá nápady na dlouhé články a ani na ty krátké je nemá nijak často. Věta po větě se tvořil i příběh Spellix clubu a prošel opravdu mnoha změnami. Blogu jsem se věnovala často i ve škole. o přestávkáách jsem kreslila postavy SC, psala si k nim poznámky a psala jsem k nim i krátké povídky a jindy zase kapitoly.
Samozřejmě, teď už zase moc aktivní nejsem, ale ujišťuji vás, že tento blog nemám v plánu zrušit. Na tento blog jsem pyšná, kamarádi mě v mé tvorbě povzbuzují a já jsem ráda, že díky blogu se vždy máme o čem bavit. Já se doma dost často nudím, ale když mám nápad, jdu psát nebo kreslit.

Budu ráda za každý komentář, budu z něj přímo nadšená. Poslední dobou nikdo nepíše komentáře a mi chybí. Vaše komentáře mě vždy povzbuzují v tvorbě. Teď navíc i potěší, že si na mě někdo vzpomene, protože jak jsem psala v minulém článku, jsem nemocná.

Info

26. března 2016 v 17:09 | Laura |  Info
Teď jsem se nějakou dobu neozvala, ale mám dobrou výmluvu -mám zánět průdušek a musím tak většinu dne ležet v posteli. Hrozná nuda! Zbytek dne jsem u televize nebo chvíli u počítače. Hrozně kašlu, bolí mě v krku a mívám horečky. Ale mám i jednu lepší zprávu. Jelikož jsme s mamkou objevily slevu na panenky EAH a tak by se do mé sbírky ve čtvrtek dvě blondýnky - Blondie Lockes a Apple White. Dost se na ně těším. No tento článek jsem napsala na mobilu u televize. Pokusím se během příštího týdne, kdy ještě budu muset být doma, dopsat Rosino oznámení.

Počet blogů

8. března 2016 v 15:37 | Laura |  Všechno možné
Zase nová rubrika, hrůza, já vím. Ale tento článek se musí někam zařadit a navíc asi smažu ty rubriky do kterých stejně nic nepíšu. Články zde ale nechám, aby bylo vidět, jak se postupně zlepšuju. A to je pro mě důležité.


Tento článek se týká hlavně mé kamarádky Vájy. Ta má totiž hromadu (tipla bych 126Smějící se) blogů, ale problém je, že na žádný z nich nechodí. A když už, předělává design. Proč to tak dělá opravdu netuším. Jo, asi by bylo blbé kdyby měla název blogu: volmix a psala tam, co dostala k Vánocům za knížky, ale přece stačí blog na který jsem uvedla odkaz výše! Možná že jsou lidi, kteří to mají stejně a je to třeba proto, že nechtějí mixovat různá témata, ale podle mě nikdo nemůže stíhat tolik blogů. Sami víte, že já mám jen jeden blog a ani ten nestíhám nebo nemám nápady na články. Vája navíc o sobě sama prohlašuje (dělala to i v profilech, takže žádné tajemství v tom není), že je líná psát a pak je to ještě horší a tak je poslední článek na loumox.blog.cz (další Vájin blog) v lednu ten předtím v září... Na takové blogy já nechodím. Na ty Vájiny chodím pouze v případech, že mě upozorní na to, že je vydala.

Ale řekněte sami, pokud nějaký blog tak vypadá, chodili byste na něj
Tímto článkem nechci nikoho urazit a už vůbec ne Váju. Chci jen přivést k zamyšlení ty, kteří to mají stejně jako ona a ještě uvažují nad založením dalšího blogu. V některém z příštích článků vám popíšu jak jsem se vypracovala aspoň k tomuto blogu a jeho 257 článkům.

Vraťte se zase!