Přátelství je naše nejlepší kouzlo!

Duben 2015

Apríl

1. dubna 2015 v 21:56 | Já (pro změnu) |  Perličky ze života
Tak, tohle není článek abych vás nachytala, ale abych vás pobavila. Co naše třída provedla? To se dozvíte v celém článku.

7. kapitola Tedrosovo váhání 2/2

1. dubna 2015 v 10:58 | Laura |  Příběhy
"Áá!"zakřičela najednou Angelika. "Co se děje?"vyděsily se ostatní. "Já… se musím vrátit… na Erectusos."dostala ze sebe pomalu. Bolelo ji celé tělo a měla pocit, že jí vybuchne hlava. "To nemůžeš! V takovém stavu rozhodně ne!"odporovala Lea. Tedros nechtěl nic říct, ale odhadl co se děje. Pak se zamyslel. Co mu to říkala Mon? "Co když je to past čarodějek? Nesmíš jít sama."odvážil se říct. "Tak pojďte se mnou! Ale hned!"naštvala se Angelika. "Jasně, že jo. Erectusoská brána!"řekla Laura a prošla portálem. Ostatní ji následovaly, jen Xena se ještě zastavila. "Běž za specialisty, ať jdou za námi. Prosím! Je to opravdu důležité!"požádala Tedrose. Ten přikývl, vytáhl zbraň a přemístil se.
Ryan s Jamesem právě cvičně bojovali, Dave, Lee a Tomas je pozorovali a George se trefoval do terče ve vedlejším pokoji. Prostě normální sobota. "Cítím temnou magii. Co si myslíte, že to je?"zašeptal Dave. Tomas ho uklidnil: "To nebude nic nebezpečného, ale Tedros." A ten se opravdu objevil vedle nich. Dvojčata přestala bojovat. "Holky potřebují pomoct! A hlavně Angel." Z vedlejšího pokoje se přiřítil George. "Musíme jí pomoct! Teda… jim."opravil se. "No jasně že jim. Jdeme!"zavelel Tomas.
"Zdá se mi to nebo nebe zoranžovělo? A tráva zmodrala?"zeptala se Fauna. "To tak je v pohodě. Ale musíme si pospíšit nebo mám po domově."zamumlala Angelika vyčerpaně, ale i přesto se rozběhla. Ostatní ji následovaly. Během chvilky se dostaly k zámku. Angelika se chabě usmála. "Vítejte u mě doma."
Po chvíli běhu v chodbách se Angelika zastavila. "Zůstaňte tady. Nikdo kromě královské rodiny tam nesmí." Víly se zastavily a Angelika se zase rozeběhla. A měla štěstí. Těsně po tom, kdy se ztratila v ohybu chodby, se objevily čarodějky. "Ahoj. Jé, ledová krásko, ty jsi tady taky? Ráda tě vidím."ušklíbla se Iricia. Diana bleskově zareagovala: "Tak i čarodějky mě rády vidí. O tobě se to říct nedá." Iricia to nečekala. A chvíle překvapení víly využily, aby se přeměnily. Diana se zaměřila na Iriciu. "Ledové ostny!" "Skleněné střepy!" Diana se vyhnula, ale střepy letěly na ostatní. "Před víly přiskočil Dave, se štítem těsně u těla. Mirtu v tu chvíli zasáhl světelný šíp do zad. To ji srazilo ke zdi. "Ryane, pěkná trefa!"křikla Laura. "Co to bylo?"zeptala se Mirta. Iricia, která se snažila vyhnout střelám, odpověděla: "Ten zrzek, tě zasáhl. Myslím, že ten dlouhovlasý." Laura s Dianou se na sebe rychle podívaly a začaly odpočítávat: "Tři… Dva… Jedna…" V tu chvíli se dvojčata naštvala. "Jak si nás můžete plést!" Zároveň Ryan vypálil přesně mířený šíp a James roztočil svou zbraň a vrhl ji po čarodějce střepů. "Ááá!"zaječela a spadla na zem. Ale i přes rána na pravé ruce a modřinu na levé ruce se zvedla. "Smršť úlomků!"křikla a přemístila se dál. Mirta se mezitím také vzpamatovala a vyslala své kouzlo. A Tedros se vrhl vpřed.
Angelika zavřela oči. Natáhla ruku před sebe, do vzduchu. Chovala se, jakoby tam byly dveře a ona držela kliku. Pak otevřela magické dveře a vstoupila. Vypadalo to, že prochází stěnou. V tajné místnosti se zastavila. "Ne, ne, ne, ne, ne! To nemohly udělat!" Na zemi ležel lev. Ale spíš lvíče a bylo zraněné. "Vím jak ti pomoct."zašeptala. Soustředila se na vzduch. Její vlasy se zvedly v náhlém poryvu větru.
"Tedrosi, to bylo super!"křičela Xena. Mág se usmál a zastrčil si své černé vlasy za ucho. Všechny ochránil a nebylo to jednoduché. "Co to…?"zaslechli všichni hlas Mirty. Ta totiž cítila silný poryv větru. Nebyl mířen na ni, ale na někoho jiného. Nadzvedl Faunu a odnesl ji. "Pomoc!"ječela. Dave se rozběhl za ní.
Fauna vzdala snahu, dostat se na zem. Křídla nejsou dost silná, už je zkoušela. "Dave? Co to děláš? Měl jsi chránit ostatní, ty máš štít."vyčetla Davovi, který běžel za ní. "Ale… Já jsem měl strach o tebe. Vítr za chvilku nadzvedl i Davea, ale vedl ho k ostatním. "Doufám, že budeš v pořádku!"vykřikl. Fauna se otočila. Vždyť vrazí do zdi! Zavřela oči
Stála na zemi. Otevřela oči a zjistila, že stojí v nějaké místnosti, před ní stojí Angelika, která ukazuje na zraněného lva. Víla zvířat se posadila a zvedla ruce nad jeho tělo. Rána se pomalu zacelila. Lev se postavil a přešel místnost. Tam se zastavil, rozzářilo se světlo a na místě stál chlapec. "A-ahoj. Děkuju za záchranu. Já jsem Draco." "Myslím, že tady v bezpečí už nejsi. Nechtěl bys jít s námi na naši školu?"zeptala se Angelika. "A byl bych sám? A mohl bych se čas od času proměnit?"vyptával se Draco nešťastně. Princezna se usmála: "Sám bys nebyl, ale na to by si zvykl. A ohledně proměn, už máme na pokoji čtyři zvířata měnící se v děcka, takže v pohodě. Půjdeš?" Chlapec se zamyslel. Po chvíli ticha váhavě přikývl. Fauna se praštila do čela. "A co ostatní? Bojovali proti Mirtě a Iricie! A já nevím co se dělo po tom, co jsi mě dostala pryč!" Angelika se vyděšeně otočila. "Co? Jdeme, nemůžeme je tam nechat!" Víly se rozběhly. Draco se za nimi podíval. Ta blondýna… Měl by jít za ní. A tak se rozběhl.
"Vodní proud!"použila erectusoská princezna své kouzlo na čarodějky. "Fauno! Jsi v pořádku?" "Jasně Dave. A teď se vracím do boje! Lví čelisti!"použila i víla zvířat své kouzlo. Za vílami běžel chlapec s rozježenými žlutohnědými vlasy. Chlapec se rozhlédl, rozpřáhl ruce a vykřikl: "Tornádo!" Jeho tornádo se přiblížilo k čarodějkám a vtáhlo je dovnitř. Ty se přemístily do Mračné věže, aby se vzpamatovaly a ošetřily si své rány. Když chlapec lusknul prsty, tornádo zmizelo. Angelika chlapce představila: "Tohle je Draco, ochránce Erectusosu. Vyvolený. A půjde s námi na Alfeu. Lauro, rychle udělej tu bránu!" Angelika si něco uvědomila, a proto tak spěchala. A navíc zaslechla kroky blížících se rodičů. "Jo, jasně. Alfeiská brána!" I ostatní zaslechli kroky a radši proběhli bránou stejně jako Angelika.
Draco bránou prošel jako poslední a za ním přiletěla karta. Pak Laura bránu zavřela. V pokoji byl nepořádek. "Vyvolení si to tady užívali."rozesmál se Tomas. "Budeš pomáhat s úklidem, tak se nesměj."usmála se Angelina. "Auuu. Já se úklidu nezúčastním. Iricia mě pořezala, ta ruka dost bolí."zaúpěl George. Angelika zaběhla pro pár obvazů, které si schovávala ve svém pokoji a ránu mu obvázala. Za Angelikou do pokoje přišla Liliána. Když zahlédla Draca, užasla. Vypadal úžasně. "Začíná velký úklid a ani Vyvolení nebudou ušetřeni!"zasmála se Angelika. Všichni kromě George se dali do uklízení.
Vyvolení museli dlouho uklízet, byl to pro ně trest. Blair byla jediná kdo se na to soustředil. Draco se snažil zvyknout si na tu spoustu lidí, Liliána se na něj pořád dívala, Felix myslel na Sabču, kterou měl už dlouho rád a Sabča myslela na Felixe. "Draco? Jsi v pořádku?"zeptala se Angelika po půl hodině. Chlapec sebou vyděšeně trhnul a odpověděl: "Ne, nemůžu si zvyknout. A ta hnědovlasá se na mě pořád dívá." "To si zvykneš. Určitě."
Celý den všechny vyčerpal. Po úklidu si všichni šli lehnout a specialisti odešli na Rudou Fontánu. A ti si také okamžitě lehli. I čarodějky v Mračné věži spaly. Jen Tedros spát nemohl. Pořád nevěděl co dělat. Komu pomáhat.

Vraťte se zase!